Druhým krokem je zjištění samotné čistoty. Zjednodušeně, i když ve finále složitěji, by bylo možné funkci sestavit na bázi vnořování dalších a dalších logických funkcí KDYŽ. Ovšem ve větší nabídce možností se tato stává nepřehledná a pro tvůrce i dalši uživatele zdlouhavá a složitá.

Pro tyto případy nám vychází vstříc funkce INDEX a s ní spojované POZVYHLEDAT. Pro vyhledání čistoty výrobku potřebujeme vyhledávat podle hustoty a podle typu výrobku. Funkce INDEX je pro potřebu tohoto vyhledávání stavěna následující, maticovou, syntaxí: INDEX(pole;řádek;sloupec). Pole je oblast buněk, ve které se hledá výsledná hodnota, což je v zadaném příkladě oblast hodnot čistoty, tedy $J$3:$L$9. Argumenty funkce řádek a sloupec určují průsečík v dané oblasti. řádek vyhledáme podle hustoty. Zajímá pouze číslo řádku nikoliv obsah řádku (buňky), takže použijeme funkci POZVYHLEDAT. Totéž platí i pro sloupec - nehledáme hodnotu ve sloupci ale pořadí sloupce. Tedy řádek vyhledáme funkcí POZVYHLEDAT(co;prohledat;shoda), kde co je hustota, tedy hodnoty ve sloupci C, prohledáváme nepřesně, tedy dle definice hledáme ve sloupci H největší hodnotu, která je menší nebo rovna hodnotě v buňce sloupce C. Z tohoto již plyne i typ vyhledávání, tedy shoda, který zadáme hodnotou 1. U sloupce postupujeme analogicky - co je typ výrobku, který jsme vyhledali v kroku 1 podle ceny, prohledáváme záhlaví sloupců, tedy oblast $J$2:$L$2 a shodu v tomto případě hledáme úplnou, tedy přesné vyhledávání, takže hodnota bude 0.

Možná funkce ve výsledku vypadá například:

=INDEX($J$3:$L$9;POZVYHLEDAT(C2;$H$3:$H$9;1);POZVYHLEDAT(D2;$J$2:$L$2;0))

Po rozkopírování vzorce, kde si opět musíte dát pozor na správnou adresaci buněk, již stačí pouze dopočítat přísady. Pro tento výpočet Vám stačí selský rozum.

Ještě by Vás mohlo překvapit formátování buněk, pohlídejte si, že máte nadefinovaný správný formát.